Josef Příhoda

( * 9.10.1914, + 6.3.1943 )
major in memoriam

Distinguished Flying Cross (DFC), Československý válečný kříž 1939 (3x), Československá medaile Za chrabrost (2x), Československá medaile Za zásluhy I. stupně, Pamětní medaile zahraniční armády (F-VB), The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star, Defence Medal

----- Josef Příhoda patřil k nejvýraznějším postavám československého stíhacího letectva ve Velké Británii. Ve svých čtyřiadvaceti letech neváhal odejít z ponížené vlasti, aby jí opět navrátil čest a svobodu. Přes Polsko se dostal do Francie, kde nemohl dokázat svou statečnost, neboť sloužil u nefrontové jednotky v severní Africe. Ve Velké Británii se však prokázalo Josefovo skvělé pilotní umění. Postupně prošel 1. a 111. anglickou stíhací perutí, aby zakotvil u nejmladší, 313. československé stíhací peruti. Během své služby u RAF sestřelil 4 letadla jistě, 3 pravděpodobně a 2 poškodil. Za svou odvahu a obětavou pomoc při záchraně velitele obdržel vysoké anglické vyznamenání DFC (Záslužný letecký kříž). Po odlétání 200 hodinové operační túry neváhal a přihlásil se opět ke stíhačům. Josefovi nepřálo štěstí dlouho. V roce 1943 si vybrala válka další krutou daň v podobě mladého života...
----- Josef Příhoda (křtěný Josef Václav) se narodil 9.října 1914 ve Vlašimi, v domě číslo 255. 1) Z Obecné školy (od r.1920) postoupil roku 1926 do Měšťanské školy (obě ve Vlašimi), kde prospíval s nepříliš valnými výsledky (míval pravidelně několik čtyřek). 2) Mezi jeho nejoblíbenější předměty patřil zpěv a tělocvik (byl nadaným cyklistou, který vyhrál i několik závodů). Během jeho školních let se rodiče rozvedli a Josef dál žil s matkou. 3) Po vyučení mechanikem v Berouně narukoval roku 1935 dobrovolně k letectvu a po pěším výcviku absolvoval v rámci prezenční služby pilotní kurz (zejména na typech Praga E-39 a E-241). Poté prodělal v roce 1937 stíhací výcvik u leteckého pluku číslo 4 v Hradci Králové, kde pak jako denní stíhací pilot létal až do okupace na našich vůbec nejrozšířenějších předválečných stíhacích letounech Aviích B-534. Dne 1.května 1938 4) byl jmenován do hodnosti délesloužícího četaře. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava byl jedním z prvních, kteří opustili vlast. Z Polska odplul v rámci druhého transportu československých vojáků z Malých Bronowic 17.června na lodi "Sobieski" do přístavu Boulogne. 5)
----- Přes Paříž vedla další cesta do pevnosti St. Jean v Marseille, vstupní brány do Cizinecké legie. Josef Příhoda byl přidělen s hodností vojína k 1.pluku Cizinecké legie, sídlícímu v severoafrickém Sidi-bel-Abbes. Druhého září opustil vojín Josef Příhoda s ostatními piloty s lehkým srdcem kasárny v Sidi-bel-Abbes, aby se následujícícho dne hlásil společně s dalšími Čechoslováky na letišti Base Aérienne de la Senia u Oranu. 6) Následovalo téměř dvouměsíční přeškolování na archaickou francouzskou techniku (Potez XXV, Bleriot Spad BS 510, Nieuport-Delage NiD 622) na letišti v Blidě, po němž byl Josef Příhoda (společně s Františkem Vindišem, Ondřejem Poslužným, Karlem Čápem a Ladislavem Zadrobílkem) 16.11.1939 přidělen k regionální stíhací letce (Escadrille Reginalle d'Chasse) ERC 571 dislokované na letišti Maison Blanche u Alžíru a vyzbrojené letouny typu Nieuport-Delage NiD-622C.1 a NiD-629C.1. Později přibyly jednoplošné, sice modernější, přesto v době druhé světové války značně zastaralé, Dewoitine D-510. 7) U této jednotky byla Josefovi také 1.prosince 1939 navrácena hodnost četaře československé armády a hned 15. byl povýšen na Caporal-chefa ve francouzském vojsku. 8) Dnem 15.února byl Příhoda spolu se svými druhy přidělen ke Groupe de Chasse III/4, ale šlo v podstatě jen o formální převelení, neboť v tuto jednotku se ERC 571 transformovala. 9) Na letišti Maison Blanche setrvali naši letci až do 17.května 1940. Poté byli odveleni do marocké Casablancy a o další měsíc později se přesunuli na polní letiště Mansouriah u Fédally. Peruť se stala operační ihned po vstupu Itálie do války, jejím úkolem byla ochrana před letadly italské Regia Aeronautica, avšak ke vzdušným soubojům takřka nedocházelo. Na zastaralých D-510 by stejně jen stěží uspěli… 10)
----- Po kapitulaci Francie byli českoslovenští letci 28.června 1940 svou GC III/4 uvolněni. Z Casablancy odpluli v transportní skupině vedené št.kpt. Hlobilem 29.června 1940 na lodi Brittanic. V britském Gibraltaru přestoupili na loď Neuralia a spojili se se skupinou štábního kapitána Bušiny z Port Vendres. 11) Druhého července vypluli ke břehům Albionu a 12.července 1940 vstoupil v Liverpoolu na anglickou půdu také Josef Příhoda.
----- Po karanténě ve shromažďovacím táboře československých vojsk v Cholmondeley byl na letecké bázi v Cosfordu přijat do Royal Air Force (RAF) v hodnosti Sergeant (Sgt. = četař) s evidenčním číslem No. 787 541. 12) Od 21.září 1940 prodělal přeškolení na britské Hurricany u 6.OTU (Operational Training Unit = operačně výcvikové jednotky) v Sutton Bridge.
Znak 1. squadrony ----- Již 5.října 1940 byl uznán operačně schopným a zařazen k slavné britské 1.stíhací squadroně (kódová písmena JX, Hurricane s kódovým značením 1.perutě proslavila se zejm. v bitvě o Francii), toho času dislokované na letišti Wittering v hrabství Northhamptonshire a náležející k 12.stíhací skupině (Fighter Group No.12). Ve výzbroji měla letouny Hawker Hurricane Mk.I. U první perutě sloužila celá řada Čechoslováků (např. Kuttelwascher, Dygrýn, Jícha, Krátkoruký a další), takže A-Flight (letka) byl po půl roce prohlášen za československý. Wittering ležel mimo hlavní bojiště, takže ke střetům s nepřítelem docházelo ojediněle a jednotka mohla docvičit nové piloty. U této perutě snad také vznikla později populární přezdívka "strejda" Příhoda.
----- Poklidné výcvikové období 1.squadrony bylo narušeno několika významnějšími událostmi - prvními českými vítězstvími Sgt. Jíchy (1/3 Do-17 a 1/3 Ju-88) a bohužel i ztrátou S/Ldr Pembertona (havárie 3.11.1940, vedení perutě převzal jeden z velitelů letek, Kanaďan se zrzavým knírkem, Mark Henry "Hilly" Brown, DFC). Dne 15.prosince se 1.squadrona přestěhovala na základnu do Northoltu na severozápadním okraji Londýna (hrabství Middlesex), spadající do boji přetížené 11.skupiny, aby se již 4.ledna 1941 13) přestěhovala na jih od Londýna do Kenley v hrabství Surrey. Zde vytvořila s 615.perutí wing (wing = křídlo, vyšší taktická jednotka), jehož velitelem byl jmenován slavný W/Cdr Johnnie Peel. Úkolem bylo podnikat útočné výpady nad okupovanou Evropu (tzv. rhubarbs - proti pozemním cílům a sweep - proti německým stíhačům), doprovázet bombardéry (tzv. circus) a v neposlední řadě noční stíhání. V únoru 1941 se peruť přezbrojila na Hurricany nové verze Mk.IIA a v dubnu po přemístění do Croydonu na jihu od Londýna přišlo i několik Mk.IIB.
Příhoda (vlevo) hraje s kolegy od 313. squadrony karty ----- Dne 21.dubna 1941 absolvoval Příhoda svůj první úspěšný souboj. Během hlídkování nad Maistonem narazil se svým Hurricanem Mk.IIB (Z2909) na německý Messerschmitt Bf 109. Po Němcově čelním útoku se za něj dostal ostrou zatáčkou a ostřeloval ho z 500 až na 200 metrů osmi krátkými dávkami. Vidět byl bílý, poté i černý dým, pak ale "stodevítka" zmizela v piké v mracích, takže Příhoda nemohl pozorovat její konec a byl mu přiznán pouze pravděpodobný sestřel. V opačné situaci se ocitl o týden později, 28.dubna 1941. Se štěstím unikl čtyřem Messerschmittům Bf 109, které na něj zaútočily z mraků. Jak sám později přiznal, udělal chybu a letěl asi 200m pod mraky, místo aby je kopíroval. Přes statečné manévrování byl jeho Hurricane velmi poškozen. Kromě přestřeleného spouštěcího kabelu kulometů a poškozeného řízení se zasekl kryt kabiny, takže nebylo možno vyskočit. Nezbývalo než vývrtkou uniknout nepřátelům. Málem přistál na zaminované pláži, a když si to v posledním okamžiku uvědomil, využil poslední rychlosti, aby přeskočil křoví a přistál do stáda ovcí na vedlejší louce. Dva berani to sice nepřežili, ale "strejda" Příhoda vyvázl bez zranění a mohl pak vyprávět, jak se potřetí narodil (druhé "narození" spadá do období Blitzu, když nastoupil k 1.squadroně). 14)
----- Od 1.května působila 1.squadrona v okolí Kenley. Vzlétala buď přímo z Kenley, nebo z jeho satelitního letiště v Redhillu, často i k nočnímu stíhání. Od začátku června byla zařazena do elitního Kenley wingu, v němž bojovala spolu s 312.československou a 258.britskou squadronou.
----- Dne 16.června 1941 proběhl jeden z největších leteckých soubojů, jehož příčinou byla snaha zachránit W/Cdr Johna R.A.Peela, DSO, DFC, sestřeleného protiletadlovým dělostřelectvem. Strhl se obrovský boj na nebi i na moři, při kterém bylo sestřeleno dohromady 180 britských a německých letadel a zničeno několik záchranných lodí. Kenley wing, který v čele 1.squadrony W/Cdr Peel vedl, chránil svého velitele až do doby, než přiletěly z Anglie nové squadrony, které ho vystřídaly, aby se mohl vrátit natankovat benzín, doplnit střelivo a hned letět zpátky. Tak to šlo po celý den. Nakonec se nad Kanálem soustředily veškeré volné letecké síly obou stran. Během jednoho z takových letů narazila 1.squadrona při doprovodu Lysanderů od Air See Rescue na "konkurenci" - německý hydroplán Heinkel He 59 od 3.Staffel/ Seenotgruppe a jeho doprovod složený ze čtyř Messerschmittů Bf 109 E-7 od I./JG 26 "Schlageter". Po návratu z boje, který se odehrál nad Kanálem asi 16 kilometrů jižně od Folkestone v 17.50 hod., podal Sgt Josef Příhoda toto strohé hlášení:
----- "Byl jsem červený 1 od 1.squadrony, když jsem asi 10 mil jižně od Folkestone spatřil dva Me 109 za ocasem modrého 1 (F/Lt Gray, pozn.aut.). Zaútočil jsem z velké dálky a vypálil dávku na He 59. Pak jsem zaznamenal jeden Me 109 točící se směrem ke mně. Vypálil jsem po něm ze sto yardů ve výšce asi tisíc stop. Nepřátelský letoun nasadil do piké, já ho pronásledoval dál a zezadu jsem na něj vystřílel zbytek své munice. Nepřítel dopadl ve střemhlavém letu do moře." 15)
----- "Jednička" nakonec večer hlásila hydroplán He 59 jako sestřelený (osádka Oberfeldwebela Bohrenfelda našla ve vodách průlivu smrt), po 1/6 byl přiznán společně F/Lt Grayovi, P/O Collynsovi, P/O Allenovi, Sgt Novákovi, Sgt Dygrýnovi a Sgt Příhodovi. Příhoda, Novák a P/O Kopecký si navíc připsali po 1 Bf 109. 16) W/Cdr Peela nakonec vylovili Angličané. Počet sestřelených letadel byl ale na obou stranách zhruba shodný.
----- Již 21.června 1941 opět Sgt. Příhoda zaznamenal úspěch. Při operaci Circus 17 (doprovod bombardérů Boston) v rámci Kenley wingu sestřelil jeden Bf 109, avšak neviděl jeho dopad na zem, takže mu byl přiznán jako pravděpodobně sestřelený. Dalšího Němce poškodil. Po návratu na základnu hlásil:
----- "Byl jsem bílý 1 a ve 14.000 stopách jsem doprovázel bombardéry útočící nad Desvres. Opustili jsme cíl a při letu směrem k francouzskému pobřeží jsem viděl řadu rozvinutých dogfightů. Střílel jsem po třech Me 109F. Výsledek palby na prvního z nich jsem nepozoroval. Na druhého Me 109F jsem zaútočil ze zadní čtvrtiny na vzdálenost 100 yardů dvěma sériemi. Nepřítel se převrátil na záda, vyrazil z něho černý dým a zvratem šel prudce dolů. Klesal zcela nekontrolovaně k zemi, jsem proto přesvědčen, že byl zničen. Nicméně pro velký počet nepřátel jsem ho nemohl sledovat až k zemi. Atakoval jsem další Me 109F, který zrovna zatáčel. Vypálil jsem na něj zezadu krátkou dávku. Nepřítel šel po hlavě dolů a já jsem mohl pozorovat, jak z něho odlétají kusy." 17)
----- Po klidnějším létě stráveném v Tangmere, kam se peruť 1.července přestěhovala, byl tehdy již Znak 111.perutě Flight Sergeant (F/Sgt = Rotný) Josef Příhoda dne 23.9.1941 převelen společně s P/O Václavem Kopeckým k neméně slavné 111.britské stíhací peruti ("Treble One"), která se v té době na základně North Weald zrovna přezbrojovala na moderní Supermarine Spitfire Mk.VB.
----- Dne 1.listopadu se 111.peruť přesunula z North Weald na letiště v Debdenu, hrabství Essex. Ale zde dlouho nevydržela a 15.12.1941 se vrátila na pouhý týden do North Wealdu, aby se 22.12.1941 mohla definitivně přesunout do Debdenu.
----- I u této jednotky si P/O (Pilot Officer, povýšen 28.10.1941) Josef Příhoda zvýšil skóre. Stalo se tak 12.února 1942 během německé operace "Cerebus", při které válečné lodě Kriegsmarine Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen úspěšně unikly z Brestu přes Doverskou úžinu do severoněmeckých přístavů. V letecké bitvě, která následovala, sestřelil Příhoda se svým Spitfirem Mk.VB (R7192) okolo 15.hodiny 1 Bf 109 jistě a jeden poškodil. "Uviděl jsem Me 109F střílející na jednoho Spitfira," ohlásil P/O Příhoda po návratu z této akce, "začal jsem proto stoupat a dostal jsem se za něj. Nepřítel o mně již zřejmě věděl, uhnul stranou a začal stoupat vlevo, přičemž mi odhalil své břicho. Okamžitě jsem za ním poslal tři krátké dávky z kulometů. Pálil jsem z malé vzdálenosti (ani ne ze sta yardů) odspoda. Vyrazil z něho kouř a pilot opustil letoun padákem. Uviděl jsem, že se mu padák otevřel s pozoruhodnou rychlostí. Pilot totiž ještě nebyl z letounu zcela venku, ale jeho padák se již otevíral. Tento letoun nárokuji jako sestřelený.
----- Při letu v 1.000 stopách jsem vyslal další dávku na Me 109F a jsem si jistý, že jsem ho zasáhl. Jeho let byl kolébavý a letoun nejistě klesal směrem k moři. Musel jsem však od jeho pronásledování upustit, jelikož se za mnou objevil další nepřátelský stíhač. Tento letoun nárokuji jako poškozený. Potom jsem spatřil dva stroje, které vypadaly jako Me 110. Vylétly z mraků, ale vzápětí se do nich opět vrátily."
18)
Znak 313.perutě ----- Dne 14.dubna 1942 byl P/O Josef Příhoda, tehdy již vyhlášený střelec, přeložen k nejmladší československé peruti, 313.(Czechoslovak) squadron, tehdy umístěné na letišti v Hornchurch. A již 27.dubna své nové peruti ukázal, jakým skvělým stíhačem je. Při akci "Circus 141" doprovázel Hornchurchský wing (65., 111. a 313. squadrona) sedm bitevních Hurricanů, které měly zaútočit z výšky 7.000 stop na letiště v St.Omer - Arques, kde sídlila II./JG 26 "Schlageter". Příhoda ve 12.20 hod. sestřelil jako teprve druhý Čechoslovák se svým Spitfirem Mk.VB (BM301) moderní a výkonnější Fw 190.
----- "Letěl jsem jako modrý 3 a nad Audruicqem, už na zpáteční cestě od cíle, jsem spatřil dva Fw 190, letící pode mnou stejným kursem. Zatočil jsem vpravo a uviděl prvního z další dvojice Fw 190, jak útočí na Spitfira. Spustil jsem se tedy dolů do výšky 1.000 až 500 stop za druhým nepřítelem a zezadu za ním vyslal třísekundovou dávku, přibližuje se od 300 do 200 yardů. Výsledek mého útoku byl následující: první z nepřátel odlétl a druhý prudce zatočil doprava a přešel do střemhlavého letu. Já jsem potom musel udělat ostrou zatáčku vlevo, abych se tak vyhnul dalším dvěma Fw 190, ale stačil jsem zahlédnout nedaleko vody, severovýchodně od Ardres, zbytky Focke-Wulfu, z něhož vycházela oblaka černého kouře. Dále jsem letěl v přízemní výšce a krátkými dávkami ostřeloval vojenské baráky. Jako odpověď na můj útok po mně začal od baráků pálit flak, ale nepřesně. Nabral jsem kurs domů a ve 13.00 hod. jsem přistál v Hornchurch." 19) Příhoda se svou věrnou Paddy Následujícího dne obdržel z rukou prezidenta dr. Edvarda Beneše při jeho návštěvě "Třistatřináctky" Československý válečný kříž 1939.
----- Na konci dubna se peruť přestěhovala do nedalekého Fairlopu. Devátého května se Josef zúčastnil letu, při kterém si opět zastřílel na Němce. Při doprovodu Bostonů, které bombardovaly olejové nádrže v Bruggách, letěl Hornchurch wing jako medium escort v 17.000 stopách. P/O Příhoda poškodil při tomto letu jeden Fw 190. Ale 17.května zažili všichni "Třistatřináctníci" těžkou ztrátu, z letu se nevrátil F/Lt Fejfar a jeho číslo Sgt. Borkovec… 20)
Příhodova Paddy ----- Dne 8.června se 313.squadrona přesunula na letiště Churchstanton náležející k 10. stíhací skupině, aby se s dalšími dvěma československými perutěmi (310. a 312.) spojila do československého wingu vedeného W/Cdr Aloisem Vašátkem. Pouze do 23.června, černého dne našeho wingu.
----- Navečer 23.6. v 18.18 hod. vzlétl wing z letiště v Exeteru, aby doprovodil 6 Bostonů na letiště v Morlaix, kde sídlila elitní III./JG 2 "Richthofen". Při zpáteční cestě byl svaz napaden několika Fw Josef Příhoda sestřelil 1 Fw 190 v 19.10 h nad Kanálem, severovýchodně od ostrova Batz:"Jako modrý 3 jsem vzápětí po přelétnutí francouzského pobřeží ve výšce 11.000 stop při cestě domů spatřil jeden Fw 190 přibližující se zleva z převýšení 1.000 stop k jednomu ze Spitfirů. Okamžitě jsem na něj zaútočil z boku a střílel na něj ze vzdálenosti od 300 do 200 yardů. Vyslal jsem za ním třísekundovou dávku ze všech zbraní. Letoun okamžitě přešel do prudkého stoupání. Fotografie 313.perutě (Příhoda dole 3. zprava) Mezitím se další Focke-Wulf přiblížil k jednomu ze Spitfirů a střílel na něj. Okamžitě jsem se mu posadil za ocas a usadil ho do zaměřovače. Protože jsem však musel dávat pozor, abych svou střelbou nezasáhl Spitfira, čekal jsem do okamžiku, kdy se Fw 190 ocitl nalevo od něj. Potom jsem na něj vystřelil dvousekundovou dávku zezadu. Střelbu jsem zahájil v 500 a ukončil ve 100 yardech. Během tohoto útoku na Fw 190 jsem spatřil nepřátelský letoun, na který jsem útočil předtím. Padal očividně neřízen a vycházel z něj hustý černý kouř. Nakonec spadl do moře. Tento první Fw 190 nárokuji jako zničený. Během útoku jsem použil fotokulomet." 21) Během boje se však srazil první československý W/Cdr Alois Vašátko s jedním z útočících Němců a zřítil se do moře. Některá německá letadla pak číhala nad britskými letišti na vyčerpané československé a britské stíhače, kteří byli již bez munice a paliva. Proti nim poslal operační sál hotovost, jejíž člen František Trejtnar od 310.perutě, při honičce zmátl německého pilota, Gruppenadjutanta Fabera, který pak k všeobecnému údivu všech přistál na anglickém letišti. RAF se tak dostala do rukou zcela nová a navíc nepoškozená německá zbraň - Fw 190!!!
----- Čechoslováci však žili tragickou ztrátou W/Cdr Vašátka, nejúspěšnějšího českoslovesnkého stíhače bitvy o Francii. Velení wingu pak převzal Karel Mrázek, DFC, kterého ve velení 313.perutě nahradil Jaroslav Himr.
----- Josef Příhoda na začátku července dokončil svou operační túru 200 letových hodin a 3.července dostal zaslouženou dovolenou 22) , pak jako "vysloužilý" opustil 313.peruť. Po odpočinku se však přihlásil opět k bojové činnosti, takže od 1.září je zase veden na seznamu 313.perutě. Bojovou činnost začal zřejmě až 20.října. 23)
DFC Příhoda (druhý zleva) obdržel DFC ----- Dne 23.října 1942 byl Josef Příhoda dekorován velmi ceněným DFC společně s dalšími piloty 313.squadrony Otmarem Kučerou a Václavem Jíchou, Josef Bláha obdržel řád AFM. Překlad anglické citace k udělení vysokého řádu Distinguished Flying Cross P/O Příhodovi zní: "Pilot Officer Josef Příhoda je vynikající denní a noční stíhač. Účastnil se 51 operací nad nepřátelským územím, přičemž zničil 4 nepřátelské letouny. K tomu pravděpodobně sestřelil další 3 a poškodil 2. Při jedné příležitosti byl jeho velitel nad Kanálem La Manche sestřelen. Jakmile P/O Příhoda zjistil, že velitel je na moři a může být zachráněn, podnikl obětavě všechny kroky, aby se tak stalo. Podnikl to, ač v blízkosti byla přesila nepřátelských stíhačů. Díky jeho rozhodnosti a obětavosti byl jeho velitel zachráněn. P/O Příhoda se vždy projevoval jako rozhodný a bojechtivý při každé příležitosti setkání s nepřítelem." DFC obdrželi zleva F/O Václav Jícha, P/O Otmar Kučera a P/O Josef Příhoda 24) Ještě předtím obdržel Josef Příhoda 15.října 1942 na letišti Churchstanton třetí Československý válečný kříž 1939. 25)
----- Pak se Josef Příhoda zapojil do běžné operační činnosti, na kterou byl zvyklý. Během zimy, kdy byl povýšen na Flying Officera, se však nelétalo již tak intenzivně. Z jednoho zimního zápisu v kronice 313.peruti si můžeme přečíst nářek nad opotřebovaností zastaralých Spitfirů, které se zdaleka nevyrovnaly německým Focke-Wulfům. Prorocká slova, protože v příštích týdnech následovala řada ztrát…
P/O Příhoda přebírá od velitele 10.skupiny Velitelství stíhacího letectva AVM A.H.Orlebara DFC ----- Bohužel 6. března 1943 přišla peruť i o jednoho ze svých nejzkušenějších letců, stíhací eso, F/O Josefa Příhodu, DFC. Při operaci Ramrod 56 letěl Exeterský (310. a 313.squadrona) a Portreath wing jako doprovod patnácti amerických Liberatorů od 44. a 93. Bomber Group 8.USAAF, jejichž cílem byla ponorková základna v Brestu. Nad cílem došlo mezi 14.15 a 14.20 k boji s německými Fw 190. 26) Příhoda se z akce nevrátil, nikdo ze stíhačů nevěděl přesně, co se se "strejdou" stalo: "O Příhodově osudu je toho málo známo. Jedni říkají, že slyšeli jeho poslední zprávu na radiu: 'Dostanu jej!', což by znamenalo, že byl nějakému Němci na ocase. Vyskytuje se také zpráva, že byl jeho stroj spatřen padající v plamenech. Jisté je, že byla od něho vrcholná neopatrnost a hazard pouštět se na vlastní pěst do boje s F.W., neboť shodou okolností měl nejpomalejší stroj od peruti. Ovšem kdo zná bojový elán Příhodův, ten se nemůže divit jeho odvaze a odhodlanosti přijmout boj za každých podmínek. Vždyť Josef Příhoda byl jedním z nejtypičtějších zjevů bojovníků stihačů. Bohužel 'byl'." 27)
----- Teprve nedávno, díky spolupráci s německými leteckými historiky, se podařilo zjistit (zásluhou J.Rajlicha 28) ), že oba nezvěstné Spitfiry padly za oběť příslušníkovi 8.Staffel JG 2, Oberfeldwebelovi Friedrichovi Mayovi. Příhodův stroj, Spitfire Mk.VC BP862, zmizel v moři a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Proto je jeho jméno uvedeno na 129.panelu takzvané kamenné knihy v památníku Runnymede, kde jsou jména všech letců RAF, jejichž hroby nejsou známy.
P/O J.Příhoda (druhý sedící zleva) ještě u své 313.perutě - Churchstanton 26.6.1942.
----- Velice hořce snášela peruť ztrátu jednoho ze svých nejlepších bojovníků a hlavně kamarádů. "Již nebude mezi kamarády vzpomínat na krásný život svých chlapeckých let pod Blaníkem," napsal kronikář peruti, "ani na divoké kouzlo Orientu, když nosil uniformu cizineckého legionáře, ani na to jak ...se znovu narodil, když vyvázl ze smrtelného nebezpečí... Již si také nezazpívá svou pijáckou písničku Ona se točí, má modré oči..., ani nebude vozit svou Paddy s půltuctem štěňat ve starém autě. A děvčata, která pokládala za poctu, když se na ně 'Strejda' usmál svým dětským způsobem, nemohou na něho vzpomínat ve zlém. Vždyť,... 'Strejda' Příhoda náruživě miloval život. Byl nezapomenutelným bohémem v nejkrásnějším slova smyslu a stejně nezapomenutelným bojovníkem." 29)
----- Snad nejvíce zasáhla zpráva o smrti jediného syna Josefovu matku Marii. Sama byla na konci roku 1944 vězněna gestapem za odchod svého syna, za to, že se postavil na odpor okupantům. Po zatčení ji ale propustili, protože již věděli, že Josef Příhoda je mrtev...
----- Během svého působení za druhé světové války byl Josef Příhoda několikrát vyznamenán našimi i zahraničními vysokými řády. Třikrát obdržel Československý válečný kříž, dvakrát Československou medaili Za chrabrost a Československou medaili Za zásluhy I.stupně. Z britských vyznamenání jmenujme za všechny Distinguished Flying Cross (DFC). Josef Příhoda padl v československé hodnosti podporučíka. Po válce byl povýšen na nadporučíka a 1.června 1991 z rozkazu ministra obrany ČSFR do hodnosti majora in memoriam. 30)
----- Jméno Josefa Příhody je kromě runnymedské kamenné knihy uvedeno též na památníku obětí fašismu na Husově domě ve Vlašimi. Po dlouhých letech přezírání si po listopadové revoluci vzpomněla na svého slavného rodáka i Vlašim. Jeho jménem se dnes pyšní ulice na Sídlišti - ulice Podporučíka Josefa Příhody.
----- Josef Příhoda tragicky zahynul v nedožitých devětadvaceti letech. Toužil po svobodě tolik, že byl schopen položit za ni svůj život. Věřme, že nezemřel nadarmo!



Přehled vzdušných vítězství Josefa Příhody
Datum Čas Sq. Letadlo Soupeř Místo
21.4.41 19.15 1. Hurricane IIB Z2909 1 Bf 109 prav.ses. Canterbury
16.6.41 17.50 1. Hurricane IIB Z3449 1 Bf 109 sestřelen 16km jižně od Folkestone
16.6.41 17.50 1. Hurricane IIB Z3449 1/6 He 59 sestřelen 16km jižne od Folkestone
21.6.41 16.50 1. Hurricane IIB Z3251 1 Bf 109 prav.ses. Severně od Desvres
21.6.41 16.50 1. Hurricane IIB Z3251 1 Bf 109 poškozen Severne od Desvres
12.2.42 15.00 111. Spitfire VB R7192 1 Bf 109 sestřelen Nad Kanálem
12.2.42 15.00 111. Spitfire VB R7192 1 Bf 109 poškozen Nad Kanálem
27.4.42 12.20 313. Spitfire VB BM301 1 Fw 190 sestřelen 16km SZ od St.Omer
9.5.42 17.45 313. Spitfire VB BM301 1 Fw 190 poškozen 8km SV od Dunkerque
23.6.42 19.10 313. Spitfire VB BM295 1 Fw 190 sestřelen Kanál SV od ostrova Batz









Poznámky:

1) SOA Praha, výpis z rodného listu, inv.č.25, pro léta 1897 - 1914, stará signatura XIII, pagina 290, č.post.74
2) Duplikát propouštěcího vysvědčení Měšťanské školy ve Vlašimi, vydaný dne 27.6.1933
3) Podle vyprávění pí.Fantlové (Josefova přítelkyně z mládí)
4) VHA ČsL F - 407/3/44
5) VHA ČsV J F K 45 - Letectvo
6) S.Fejfar, Deník stíhače, Hradec Králové 1970, str.26
7) E.Čejka, Bitva o Francii, Plzeň 1994, str.333. Všechny údaje, kromě data, se shodují s článkem J.Rajlich, Zmizel nad Brestem in: Revi, roč.1995, č.4. J.Rajlich ve zmíněném článku uvádí datum přesunu k ERC 571 1.listopadu 1939.
8) VHA ČsV J F K 45 - Letectvo
9) Podle článku J.Rajlich, Zmizel... , str.28.
  1. Několik renomovaných českých historiků uvádí chybné datum přidělení ke GC III/4 - 16.listopad. Například:
    1. Z.Šmoldas, Českoslovenští letci v boji proti fašismu, Praha 1987, str.88 a 163; na jiném místě (str.92-4) však píše, že ještě 25.4.1940 sloužilo zmiňovaných pět Čechoslováků v severní Africe u ERC 571 (seznam údajně pořízený podle francouzského originálu).
    2. Z.Hurt, Muži bitvy o Británii, L+K Speciál, Praha 1990, str.28
    3. E.Čejka, c.d., str.344 a 541; ačkoliv na str.333 uvádí ke stejnému datu přidělení k jednotce ERC 571.
    4. VHA ČsL VBI 319/CIII-3b/1/123
  2. Z přehledu je patrné, že ani prameny francouzských archivů, odkud všichni naši vyhlášení historici (Šmoldas, Čejka, Rajlich) čerpali, se zcela neshodují. Natožpak prameny VHA v Praze. Nejasnosti panují i v počtu pilotů, zařazených ke stíhacím skupinám v severní Africe: VHA ČsV J F 421/2/46 uvádí počet 123 čs. stíhacích pilotů zařazených k operačním jednotkám, z toho 13 v severní Africe; naproti tomu ve VHA ČsL VBI 217/CIII-2a/1/112 je uvedeno číslo 19 stíhačů v severní Africe. Tedy rozdíl šesti pilotů. Z toho vyplývají i chyby v seznamech pilotů, které zpracoval Z.Šmoldas. Ve své knize (Českoslovenští letci... , str.163) uvádí příslušnost ke GC III/4 pouze tří Čechoslováků: F.Vindiše, J.Příhody (oba od 16.11.1939) a O.Poslužného (od 15.2.1940). Zbylé dva piloty od ERC 571 (K.Čápa a L.Zadrobílka) ve svém seznamu zcela opominul a vůbec se o nich nezmínil (ani u jiných jednotek).
  3. Na stejných místech udávají E.Čejka a Z.Šmoldas též chybné jméno Ondřeje Poslužného - píší Poslušný; přepis zřejmě vznikl ve francouzských análech při přijímání čs. pilotů. Mnoho jmen bylo napsáno nepřesně bez háčků a čárek, někde se rozcházejí i souhlásky - např. Mrazek = Mrázek, Julka = Jícha, Koreg = Korec a pod.
  4. Z těchto skutečností se zdá být nejpravděpodobnější tvrzení J.Rajlicha, který studoval delší dobu ve francouzském archivu Service Historique de l'Armée de l'Air. Sám, bohužel, jsem se o pravdivosti jeho slov nemohl přesvědčit, neboť pražský Vojenský historický archiv vykazuje mnoho chyb, takže dané problémy neosvětluje, ale spíše zamlžuje. Není se čemu divit, protože ve Francii panoval zmatek již v roce 1939, natožpak během skutečných válečných operací. Mnoho seznamů bylo pak dopisováno až ve Velké Británii, kdy již nebylo možné přesná data mnohdy zjistit.
10) Mnoho jiných pramenů (např. Z.Šmoldas, c.d., str.98; nebo E.Čejka, c.d., str.541; či VHA ČsL VBI 319/CIII-3b/1/ /123) však uvádí, že jednotka GC III/4 byla vyzbrojena stroji MS 406.
11) VHA ČsL VB I 319/CIII-3b/3/123
12) VHA ČsL VB VIII 1764/CI-2abc/5/309
13) R.Darlington, Noční jestřáb, Cheb 1993, str.40; J.Rajlich, J.Sehnal, Stíhači nad Kanálem, Praha 1993, str.230 udávají datum 5.1.1941.
14) Vyprávění J.Příhody zpracoval H.J.Slípka (Ohnivá křídla, III.vydání, Praha 1945, str.43- 47) a J.Skopal (Trojúhelník naděje, Praha 1990, str.89-91).
15) J.Rajlich, Zmizel... , str.28
16) Některé prameny chybně uvádějí, že Příhodovi náleží 1/4 He 59 (např. VHA ČsL VBI 185/CIII-1/2/105).
17) J.Rajlich, Zmizel... , str.29
18) VHA ČsL VB karton 105 - Personal Combat Report (12/2/42 - P/O J.prihoda)
19) VHA ČsL VB karton 105 - Personal Combat Report (27/4/42 - P/O J.prihoda)
20) VHA ČsL VB 1762/BI/1/307 - Kronika 313. čs. stíhací perutě
21) VHA ČsL VB karton 105 - Personal Combat Report (23/6/42 - P/O prihoda)
22) VHA ČsL VB I 131/CI-3/6/77
23) VHA ČsL VB 1762/BI/1/307
24) Tamtéž
25) Tamtéž
26) VHA ČsL VB VII 1763/BI/1/308
27) VHA ČsL VB VII 1762/BI/2/307
28) J.Rajlich, Zmizel... , str.31 podle německých archivů
29) H.J.Slípka, c.d., str.62
30) Jako výraz vojenské rehabilitace vojáků západního odboje 2. světové války, kteří položili své životy v boji proti fašismu, se dnem 1.června 1992 mimořádně jmenuje do hodnosti majora in memoriam č.388. Josef Příhoda, 9.10.1914 Vlašim (na rozkaz ministra obrany ČSFR - ve věcech personálních číslo 0103 ze dne 29.května 1991).
Jiří Rajlich (Zmizel..., str.31) uvádí, že J.Příhoda byl v červnu 1991 mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. Stejně tak oficiální seznam příslušníků RAF během druhé světové války uvádí J.Příhodu jako plukovníka in memoriam (www.army.cz).